Japonec a bycikl

Místní lektor angličtiny mi nedávno řekl: "Už jsi jezdila na těch jejich kolech? Jsou úžasně ergonomická."

Abych pravdu řekla, mám to štěstí, že právě jedno vlastnim. A jsou vskutku ergonomická, pokud máte nelidsky krátké nohy a dlouhé ruce. Všechno jsou to dámská kola holandského typu s nepřirozeně nízkým sedlem. Správná japonská výška sedla je 2-3 centimetry nad nosičem. V této pozici nenatáhnete nohu více než do pravého úhlu, a tak se i cesta do školy stává dosti vyčerpávající zábavou.
Stařečci jezdí na byciklech s menšími koly, což ještě zhoršuje přenos síly. Kompenzují to směšně nízkým převodem. Výsledný dojem připomíná trpaslíčky na klíček pohybující se s dojemným zápalem ve výši vašeho pasu. Na některé je napojen vozík se zeleninou.
Nemusím jistě zmiňovat, jak oblíbeným druhem přepravy tu kola jsou. Školáci ráno dojíždějí v uniformách do svých ústavů, ti ze základky fasují bílé helmičky. Při dešti je zde mizi mladými oblíbená jízda s deštníkem a dnes jsem viděla kluka, co se při jízdě do školy na kole učil.

Takaocký provoz má do Tokijské raní špičky okolených salarymanů ještě hodně daleko, ovšem veliká zastřešená parkoviště na kola jsou uvšech veřejných budov od školy po nádraží.
Musím ještě podotknout, že část Takaočanů svá kola ani nezamyká a nechává je bezstarostně před samobsluhou či úřadem i se všemi svými věcmi.