Snídání

Dnes jsem měla k snídani kari. Nepřestává mě překvapovat, co vše se dá po ránu sníst. Kde jsou ty časy nevinnosti, kdy jsem ještě zatracovala každého, kdo snídá zbytky od večeře, vykřikujíc, že jsou příliš slané, teplé a večeřovaté.

Japonská snídaně je obvykle právě slaná, teplá a působí dojmem nedělního oběda. Skládá se z obligátní rýže, která může být ochucena kvašenými sojovými boby (nattem), syrovým vajíčkem a tak, polévky ze sojové pasty (miso shiru) a tisíce všemožných příloh. Mezi jinými zmiňme tsukemono (nakládanou zeleninu). Zastáncí správného stravování propagující snídani jako hlavní jídlo, které je třeba sníst sám, na rozdíl od oběda, o který se podělíme s přítelem, a večeře, kterou dáme nepříteli, ani netuší, co se může stát, vezme-li se tato poučka doslova.

Hlavní problém takové snídaně však je, že je zatraceně dobrá, až návyková. A už teď se obávám, co se stane, až za sedm měsíců odjedu, nikdy se nevrátím a budu z dálky 8850 kilometrů marně toužit po nattové rýži a miso polévce.

Ferí

"Mám o Tebe velkou starost, trajekt je nebezpečné místo plné řidičů kamionů, kde si člověk nemůže bý ničím jistý," řekl pan Tanaka před mým odjezdem na Hokkaido.

K mému velkému zklamání se však slíbená přehlídka gangů nekonala a až na klučíka přibližně mého věku jsem žádného opravdového řidiče kamionu nepotkala. Loď byla zaplněna rodinkami a osamělými lidmi ve středních letech, kteří si stejně jako já užívali výhod levného cestování.
Když říkám levné cestování, nesmíte si představovat levnost českého typu. Japonci, očividně neschopní obejít se bez výhod civilizace, poskytují i cestujícím druhé třídy erární deky, polštáře, mýdla, šampóny a ručníky. Pasažéři druhé třídy spí v místnostech po deseti s kobercem, skříňkami, převlékací kabinkou a samozřejmě zásuvkou na nabití nepostradatelných mobilních telefonů. Spí se na zemi, což ovšem není žádné příkoří, protože to se doma dělá také. Boty se nechávají v botníčku u dveří.

Největším luxusem trajektu je ale bezpochyby koupelna japonského typu. Tedy místnost 6x4 metrů podobná láznám s vanou 2x3 a deseti sprchami, zrcadly, šampóny, mýdly, lavorky a sesličkami. V takové koupelně se člověk nejprve pořádně omyje na sesličce a pak se ponoří do společné vany. Relaxace v horké vodě omývána vlnami sledujíc z okna měsíc nad mořem a následné pozorování racků s pivem z pivního automatu (otevřen od 5-ti do 23 hodin) se rychle zařadily vysoko na seznam zapamatováníhodných zážitků.

To, co moji japonští přátelé popisovali jako napínavou cestu plnou příkoří a nepříjemných překvapení se nakonec ukázalo být dvaceti hodinami nečekaného luxusu.
Tak to tu ovšem chodí. Japonsko není zemí pro dobrodruhy.